Absinth

Zas v kouři cigaret a dům je uzavřený 
 Tam v rohu pokoje spatřím Bódlerů tvář 
 Sklenice absinth mě sladkou vůní svádí 
 A vyzdvihne mě ke hvězdám Byron a Shelley 
 Už v těch jménech co si tušíš ztracené 
 Generace prokletých básníků 
 Pod tíhou osudu se jejich křídla lámou 
 V komické ironii dnů 

 Na trůně sedí zas Thomas Tourquemada 
 Ty jeho vize mě plní údivem 
 A jak to chodí on na svět přišel slepý 
 Přesto jej spatřil hořet nukleárním chaosem 
 Bolest i vášeň to všechno v jedno žáru 
 Milostná symphonie kterou paganini hrál 
 Upír a rebel co se v tónech hudby vrací ) 
 Na rubáš zítřka zapomněl 

 Pod tíhou osudů se lamou 
 Ztracená jména na rakvích 
 Pod tíhou historie stárnou 
 V komické utopii dní 

 Krajiny pekla obraz Hieronima Bushe 
 A ruce v okovech pana Markýze de Sade 
 Prokletý Zodiac a touha která svádí 
 A co jim nedá nikdy spát 
 Tak pravil Nitzche i Arthur Shoppenhauer 
 Zrozen buď nad člověk co božským touhám všem 
 Kazatel smrti nový Kolumbus se vrací 
 A sladký absinth 

 [:Pod tíhou osudů se lamou 
 Ztracená jména na rakvích 
 Pod tíhou historie stárnou 
 V komické utopii dní:] 

 Pod tíhou osudů se lamou 
 Ztracená jména